ὄις οἰός, ὁ, ἡ
Et.: iz *ὄὀϝις, to pa iz ide. *h2au̯i-,*h2ou̯i- 'ovca', 'oven'; prim. stind. ávi-, aviká 'ovca', lat. ovis, sl. ovca, oven, stvnem. ouwi 'ovca', ewit 'čreda ovac', awist, ewist 'ovčják', 'ovčji hlev', lit. avìs 'ovca', ãvinas 'oven', 'jarec', let. àuns 'oven'
● skrč. nom. sg. οἶς || gen. sg. οἰός || dat. sg. οἰί || acc. sg. οἶν || nom. pl. οἶες || gen. pl. οἰῶν || dat. pl. οἰσί || acc. pl. οἶς || ep. gen. sg. ὄιος || ep. acc. sg. ὄιν || ep. pl. gen. ὀίων || ep. dat. pl. ὀίεσσι, ὄεσσι || ep. acc. pl. ὄϊς